Muž čeká hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhé době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká:
,,Dělali jsme co jsme mohli, ale Vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.''
Manžel vytřeští oči a ptá se: ,,Co já teď budu dělat?"
,,No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny a krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji pleny, když se pomočí
a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje se na Vás a opět upadne zpět do kómatu......''
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl,
zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho chlapácky po zádech a rozšafně povídá:
,,Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela."
„Už vím, kdo přesně může za ty pražské záplavy!” chlubí se kámošům Standa.
„A kdo teda, ty chytráku?”
„Číňani - nedávno jsem četl, že čínské výrobky zaplavili Prahu!”
-
+


25. 12. 2011
Patolog vychází z márnice bílý jako stěna.
„Co se ti, proboha, stalo?” zděsí se vrátný.
„Kopla mě mrtvola!”
„Jé, promiň, za to můžu já,” ťukne se vrátný do čela. „Zapomněl jsem ti vyřídit, že ten nebožtík byl fotbalista.”
-
+


25. 12. 2011